Poslední utkání nadstavbové části II.ligy žen již nic neřešilo, domácí Lovosice si svůj sestupový osud vybraly již v předchozích zápasech. Přesto se chtěly ženy Lovosic pokusit přidat ještě jedno vítězství, když na své palubovce přivítaly Zlín. Ve Zlíně prohrály opět jen „o fous“, takže se dal očekávat vyrovnaný duel.

Lovosice – Zlín 63:78 (29:40)

Sestava Lovosic a body celkem: Matulková, Šebová, Hanzlíková (14), Hauerlandová (5), Palusková Denisa (9), Palusková Daniela (7), Pazourová, Mrvíková (5), Hořejší (17), Lahovská (6).

Úvod utkání byl ze strany domácího týmu doslova ospalý. Hráčkám se nechtělo hlavně bránit, a když se k tomu přidala i neúspěšná střelba, rázem to bylo v 8. minutě 5:13.

Ve druhé části se přeci jen domácí začali i střelecky prosazovat, i když zbytečnými ztrátami darovali občas hostům koš zdarma. A hlavně bránění podkošových hráček bylo velmi problematické. Domácí si prostě v obraně vůbec nepomohli, takže hosté si určitý náskok pořád udržovali.

Vyrovnaná třetí část nakonec bodově lépe vyšla hostům, takže do poslední části šli s patnácti bodovým vedením.

Domácí však konečně začali bojovat a najednou to bylo ve čtvrté minutě pouze o sedm. Jenže zase přišlo zbytečné polevení v obraně, kdy hosté dali jednoduché koše, takže náskok hostů se stále nezmenšoval. Pak přišlo nešťastné zranění Matulkové, kdy musela zasahovat i záchranná služba, a zápas se pak jen dohrával. Hosté si již svůj náskok nenechali ujít a tak ani v posledním ligovém utkání se lovosické hráčky neradovaly z vítězství.

Ohlednutí za sezónou provedl trenér domácích: „Když si promítnu zpětně všechna utkání a z toho jich osm prohrajeme do 10 bodů, pět do 15 bodů a jen s Ústím a Libercem jsme dostali větší příděl, pak mně vychází, že rozhodně i přes neudržení ligové účasti jsme rozhodně svými výkony nepropadli. A proč jsme vlastně ligu neudrželi? Odpověď je jednoduchá, jeden společný trénink týdně je prostě málo. Při pravidelných trénincích jsme mohli v pohodě hrát klidný střed tabulky. A když nám ještě na konci sezóny vypadly klíčové hráčky, které nám dávaly většinu bodů, pak bylo vše jasné. Poděkování patří hráčkám, které k nám hostovaly z Prahy, rozhodně se Hanzlíková, Hauerlandová a Hořejší neztratily, a jejich pomoc byla hodně důležitá. Osobně si myslím, že tento tým je stále věkově mladý a jistě by mohl ještě něco dokázat, jen je otázkou, jestli budou chtít. Ale to je již nová kapitola. Ještě jednou děkuji hráčkám za spolupráci a doufám, že u basketbalu (ať už v jakékoliv podobě) hodně dlouho vydrží.“